Hortenzie, půvabné (s)chovanky našich zahrad
Hortenzie (Hydrangea) jsou opravdu velmi rozmanité, vždyť tento rod opadavých keřů zahrnuje přes 70 druhů. Většinou se nám ale jako první vybaví nejznámější a zřejmě nejobdivovanější druh, a to hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla), po celé léto kvetoucí nápadnými kulovitými květenstvími zbarvenými výrazně modře, fialově, růžově až červeně. Právě s nimi ale bývá trochu potíž - ne vždy se jim chce vykvést.
Aby kvetly, nesmíme je na podzim ani zjara příliš stříhat, neboť tento druh zakládá květ už v létě předchozího roku. Na jaře odstraníme jen výhony namrzlé, suché nebo zkrátíme slabé. Větší mrazy mohou způsobit namrznutí letorostů a vrcholových pupenů, rostlina pak následující rok kvete málo nebo vůbec. Na zimu je proto třeba tyto hortenzie připravit; nepřehnojujeme dusíkem, aby nové výhony včas vyzrály, a keře před mrazy chráníme vrstvou listí a chvojí. V posledních letech se v sortimentu objevují velkolisté hortenzie kvetoucí jak na loňských, tak na nových výhonech.
Každopádně vyžadují chráněné polostinné stanoviště a propustnou vlhčí půdu s nízkým pH, čili větším podílem rašeliny. Modré nebo intenzívnější zbarvení květenství je podmíněno kyselou půdní reakcí – 3,5 až 4,5. Druhou podmínkou je dostatek volně přístupných iontů hliníku v půdě, což zajistí přihnojování speciálními přípravky s obsahem hliníku. Bílé odrůdy barvu nemění. V našich podmínkách velkolisté hortenzie nedorůstají přílišné výšky, obvykle do 1 až 1,5 metru.
Předchozí je velmi podobná hortenzie pilovitá (Hydrangea serrata), nejčastěji vykvétá plošším „krajkovým“ květenstvím složeným z vnějších větších a vnitřních drobných květů. Nároky a péče jsou stejné.
Bezpochyby méně náročná, spolehlivě rostoucí a vždy po celé léto kvetoucí je hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata). Od předchozí se liší i vyšším vzrůstem; dle odrůdy dorůstá výšky 2 až 4 metrů. Květy jsou uspořádané v kuželovitých latách na koncích výhonů a vytvářejí se na novém dřevě, takže rostliny můžeme v předjaří libovolně hluboko seříznout. Květ je zpočátku bílý, u mnoha novějších kultivarů se postupně mění ve světle až tmavě růžově červený. Působivé květenství některých velkokvětých kultivarů dosahuje délky i několika desítek centimetrů a zdobí zahradu velmi dlouho – může vytrvat na keři až do konce zimy, kdy je odstraníme. Kromě vlhkého a polostinného až slunečného stanoviště a jarního přihnojení nevyžadují zvláštní péči.
Další známější a spolehlivou hortenzií je hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Patří opět k těm nenáročným a vyžaduje podobné stanovištní podmínky, čili polostín a vlhčí kyselejší půdu - ve vlhku snese i místo slunné. Na jaře přihnojíme. Kvete od začátku léta, a to na nových výhonech, proto ji lze koncem zimy více či méně seříznout. Květenství má kulovitý tvar, je čistě bílé; poslední dobou se objevily i růžově zbarvené kultivary. Dosahuje výšky 1 až 1,5 metru.
Popelkou mezi hortenziemi je další kráska, a to hortenzie dubolistá (Hydrangea quercifolia), nezaslouženě nepříliš známá. Zdobí ji poměrně velké, laločnaté listy, vypadající jako listy dubu; na podzim se na slunci zbarvují do nápadně červeného odstínu. Květenství je kuželovité, bílé, najdou se i kultivary s květem plným či zbarveným do růžova. Vyžaduje vlhčí polostín. Podle kultivaru dorůstá kolem 1 až 2 metrů výšky. Nestříháme ji, v předjaří odstraňujeme pouze suché, namrzlé či slabé větve a odkvetlá květenství; zjara ji přihnojíme.
Hortenzie drsná (Hydrangea aspera subsp. sargentiana) je jednou z poněkud méně známých hortenzií. Vzrůstný keř, dosahující výšky kolem 3 metrů, má dosti velké, zvláštně semišově chlupaté listy. Celé léto nakvétá nápadnými latami dvoubarevných plochých květenství, sestávajícími z vnitřních drobných fialkově zbarvených kvítků, obklopených límečkem nápadných bílých až růžových květů. Kvete na starém dřevě, proto stříháme co nejméně, odstraňujeme pouze slabé a suché větve v předjaří. Potřebuje kyselejší až neutrální půdu a vlhké, polostinné stanoviště.
Trochu odlišnou hortenzií je popínavá hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris). Bude skvělou volbou k vertikálnímu ozelenění stinného koutu. K růstu potřebuje pouze drsnější podklad – hrubé zdivo, kámen či dřevo, aby se přichytila příčepivými kořínky, a také polostín až stín a vlhkou, kyselejší a živnou půdu. Zpočátku roste pomaleji, postupem let ale dosahuje i více než 10 metrů výšky. Plochá krémová květenství se objevují od začátku léta a na rostlině vytrvají dlouho. Pokud ji musíme omezovat řezem, činíme tak raději hned po odkvětu.
Text a foto Olga Kubalová Wankeová
